Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuhle bandu jsem měl zařazenou jako hardcorepunk, který na Fluff festu hraje co dva roky. Trochu emařina a živě vždy výteční. Kapela, od které se nedá očekávat velké překvapení. Ale stalo se. Celkem živě si pamatuju, jak jsem začal napínat uši, když začali tento rok hrát a já se bavil na louce, bokem od hlavního dění, s kámošem z Německa. Najednou mi dělá problém se soustředit. Ze scény se totiž ozývají trochu psychedelický kytary s velmi výraznýma melodickýma linkama. Co to má jako bejt? Skoro to zní, jakoby hlavní scénu Fluff festu začali okupovat SOUNDGARDEN. Spěšně se loučím a uháním tím směrem. A jo. Fakt tu jsou SWAIN, poznávám lokny zpěváka – jediné co sem nepasuje, je hudba. Proboha, vždyť hrají grunge! Ten jsem tu NIKDY neslyšel.
Koncert byl skvělej. Dokopal mě pořídit si desku. Zavzpomínal jsem si na rané devadesátky, kdy mi hlavou rotovala NIRVANA, PEARL JAM, SOUNDGARDEN a později třeba BUSH. „The Long Dark Blue“ odkazuje celkem jednoznačně k této době. Nejde ale jen o nostalgickou vzpomínku. Ačkoliv mám neodbytný pocit, že SWAIN na své poslední desce celkem doslovně citují z grungové bible, dávají jim ale současně jiskru ze scény, na které vyrostli.
Od posledního velkého alba „Howl“, které produkoval Kurt Ballou z CONVERGE, se změnilo mnohé. SWAIN podstatně ubrali nohu z pedálu, přizvali si na pomoc J. Robbinse a začali se mnohem víc soustředit na proaranžovanost skladeb. Prim tu hrají nejen návykové melodie, ale taky hra se zpěvy, která je u nich nápaditější než kdykoliv jindy. Střídají se nejen polohy hlasu, ale i náboj jednotlivých skladeb. Každá je jiná. Každá je svá. „The Long Dark Blue“ je parádně vyváženým materiálem. Nenudí. Má výrazně hitový potenciál a i přes tu žánrovou vzdálenost do hardcorové scény tak nějak patří.
Pádný důkaz, že oživovat dávno mrtvé žánry má smysl. Grunge jak řemen. S mladickou hardcorovou jiskrou.
7,5 / 10
Skladby
1. Hold My Head
2. Half Asleep / Half Awake
3. Punk-Rock Messed You Up, Kid!
4. Never Clean My Room
5. It's Hard To Make Friends
6. Kiss Me Hard
7. Faze Me
8. Secrets Inside
9. Seen A Good Man (In A Bad Mood)
10. You're Not Special
11. Hoping For It
12. Strange Way Down
13. Rid Myself Of You
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let